JEVANY, obec z našeho okolí

Obec, o které jsem se rozhodl napsat, patří v našem kraji mezi velmi známé a nevděčí za to jen své krásné přírodě, ale i něčemu mnohem prostšímu. Mají zde domov známé osobnosti z kulturního a společenského života. Svoji popularitu, bohužel, získala tato obec také během posledních týdnů a to z důvodů všem dobře známých. Větrná nevlídná neděle a smrt pana Karla Svobody. Nemám na mysli jen tu smutnou událost, ale také to množství špíny, které začalo padat na hlavu jeho ženy. Bulvár bez ohledu na fakta má z důvodu hlouposti některých lidí velkou moc manipulace a pořekadlo „podle sebe soudím tebe“ na mnohé sedí jako ulité.

Jevany, dříve Jívany, to je obec krásných domů, prvorepublikových vil, strmých zahrad v Dubině a velkého hotelu u hráze přezdívaného Grand. Je to také místo s nádhernými hustými vesměs bukovými lesy, plnými hub, borůvek a ostružin. Kaskáda rybníků a hlavně rybník Švýcar, který zná hodně z nás z nočního letního koupání, dodává této obci spolu s bohatými lesy přírodní rezervace dojem švýcarské krajiny. Vzduch je tu svěží a čistý, ale celkové klima poněkud drsnější než v okolí a není žádnou zvláštností zamrzlý rybník pokrytý sněhem, zatímco v nedaleké Praze je již několik dní jaro.

Síla přírody zde má ale i trochu jinou podobu. Občas se zde prý objevují dny, kdy umlkne zpěv ptáků, vítr ustane, rozhostí se až nepřirozené ticho a ti nejsensitivnější pociťují podivný neklid. Přichází noc, kdy je dobré pořádně zamknout a zavřít okenice. Nastávají doslovné nálety netopýrů, nejen nad hlavami obyvatel, ale i do oken či zavřených okenic. Této noci je také z nedaleké části lesa, kde v minulosti existovala osada Udašín, následně Aldašín, slyšet vytí psů a praskání větví. Hovoří se i o mihotajících se světýlkách na Pražské a starém pohřebním voze, který se objevuje někde v zahradách, snad v Dubině. Děje se toho prý více, ale místní o tom neradi mluví.

Jevany, to jsou u mě také vzpomínky. Jako kluci jsme tu chodili Mukařovskou kecku. V místním pohostinství Na statku jsme si koupili žlutou komunistickou limonádu Libertu a vydali se okolo šedivého hotelu Moskva pro razítko ke kontrole, která celkem pravidelně bývala „U závory“ za hrází . U rybníka zde bývalo živo. Křik dětí, nadšenci do windsurfingu, vrkotání šlapadel, prostě letní pohoda. Nebo jevanské rohlíky, byly sice jen krátce v devadesátých letech, ale zapomenout se na ně nedá. Ta chuť ožehlého hutného a křupavého pečiva se dnes žádnému jinému rohlíku nevyrovná. V mukařovské samoobsluze nestačily každou sobotu ani vychladnout. Pekárnu prý zavřeli, hotel zmodernizovali a přemalovali na růžovo, ulice nějak osiřely a křik u rybníka ustal.

Jevany byly v roce 1344 lesní pastevní vískou, která dle pověsti získala své jméno podle poustevníka Ivana, jehož jméno také nese rozvalená skupina balvanů (Ivanovo lože) cestou do Penčic, která byla pradávným pohanským obětištěm. Poblíž něho je zajímavá srostlina smrku a buku, které spolu od kořene rostou už zhruba 120 let. Protože zde v minulosti žila velká hojnost zvěře, včetně jelenů, vyjíždělo sem na lov panstvo z nedalekého Vyžlovského zámečku. Nasvědčují tomu i zbytky vlčích jam a chalup. Zvěře je tu stále dost, to zná asi každý řidič, který projíždí v noci bučinami, ale možná, že žije ještě pamětník, který pamatuje v místních lesích i tu vysokou.

Na jeleny určitě pamatují statné a vysoké buky a jedle, kterých je tu naštěstí ještě několik k vidění, i když se, bohužel, těžba stará o jejich úbytek. U některých buků se stáří odhaduje na 200 - 300 let. Jeden takový rostoucí u jevanského rybníka má v průměru úctihodných 450 cm a délku 35 metrů. A nepamatuje jen zvěř s parožím, ale i válku roku 1866. Říká se mu „U fangle“, a to proto, že na něm byl z dálky vidět pruský prapor.

Z rybníka vytéká směrem do Penčic potok, na kterém v minulosti býval mlýn, pila a flokárna. Penčice byla jednou ze čtrnácti osad, které tu v minulosti existovaly. Dnes je tu už jen hájovna a autobusová zastávka. O likvidaci těchto osad se za třicetileté války zasloužily švédské pluky, které vyjížděly sem do tohoto kraje rabovat, plenit a vraždit ze svého tábora v Dubči.

Stejný osud potkal i osadu Aldašín (Udašín). Na jejím místě dnes stojí už jen malý lesní hřbitov s kostelíkem. Jsou lidé kteří tvrdí, že se zde dá nalézt klid a rádi sem chodí rozjímat. Někteří starousedlíci zase pro změnu říkají, že tu prý zahlédli podivné průsvitné postavy. Já jsem se při poslední návštěvě tohoto místa dočetl na zdi, že se hřbitov stává terčem vandala, který objíždí podobné hřbitovy ve středočeském kraji. K tomu snad ani není co říct... Myšlenkové pochody některých lidí jsou mimo oblast normálního lidského chápání.

V každém případě, má-li někdo zájem se o zaniklých osadách (Udašín, Svrabov, Brník, Cukmantl, Bohumil, atd.) v tomto kraji dočíst více, stejně tak jako o podivných příhodách, které se v Jevanech a okolí prý dějí, nalezne toho na internetu více než dost. Některé příběhy budí pousmání, ale nad některými přeci jen člověka malinko zamrazí. Z vlastní zkušenosti vím, že při příjezdu do Jevan je někdy prostě něco podivného a neobvyklého cítit.

Jevany nejsou jen tak obyčejná tuctová obec. Jsou jiné, chytnou vás za srdce a budete nadšeni už jen tím pohledem na zalesněné zahrady a rybník, když vyjedete z Vyžlovky. Je to jako přesun v prostoru o nějakých desítek kilometrů dál od Prahy. Někdy zase na vás budou působit, že jsou smutné, pusté, jakoby opuštěné. Při procházce lesem narazíte na místa, kde je cítit podivný chlad či budete mít pocit, že vás někdo pozoruje. Stejně tak najdete místa, kde si budete připadat jako v ráji či někde v jiném světě daleko od veškeré civilizace, a ze všeho nejvíc si budete přát tu zůstat co nejdéle.

Právě pro tu jejich rozporuplnost, bohatost a syrovost mám Jevany rád a velmi často sem jezdím. Projít se, projet se na kole a nebo třeba jen zajít na houby. Cítím se tu dobře, uvolněně, jako někde míle daleko. Můžu si jen domýšlet, proč jsou Jevany takové „své“, proč někteří místní je prý nazývají „hřbitovem“, co všechno skrývají a jaká je souvislost s pohnutou minulostí a s tím, co je zde na některých místech cítit. Stejně tak si můžu domýšlet, kdo napsal na jedné internetové diskusi dva příspěvky. Podle všeho asi člověk který toho hodně o Jevanech ví a nebo věděl... Zde je ten kratší z nich:
4.7.2006
Nechte Jevany spát... Nechte Jevany v jejich klidu a nedrážděte bosou nohou vosí hnízdo, prosím... Karel, starousedlík. Díky!

Martin Holický
člen o.s. Mukařov-sko
zastupitel obce Mukařov za Žernovku