|
Články ..^
Mukařovské vzpomínání
11. února 2007, Jiří Šoupal
 Dovolte mi trochu zavzpomínat na Mukařov v době mého dětství .
Co dnes už dávno zmizelo. Pamatuji v krásných dnech letních prázdnin na srnky a zajíce pasoucí se navečer při okraji lesa na loukách, na vůni mateřídoušky, na zlátnoucí obilí v místech Dubiny a nad ním zpívajícího skřivánka, na poletující čejky chránící svá hnízda, na žabí koncerty od rybníků, na čistý potůček v lese a v něm rybky a raky.
Vzpomínám na koupání v Louňováku, v jehož vodě bylo vidět skoro až na dno, na mukařovské poutě lemující kostel. Na lesy čisté bez černých skládek, plastů a odpadků z lidské hlouposti, kde místní chlapi dobývali pařezy na zimní topení, plné borůvek, hub, klepání datla, kukání kukačky a autority hajného, který jím velmi často procházel.
Dnes toto vzpomínání zní už jako úvod do pohádky. Mnohé se změnilo. Člověk pro svůj život vymyslil spoustu krásných a užitečných věcí. Ale v té své produkci zanedbává základní pravidla chování k přírodě a svému okolí. I krásná oblast Mukařovska je jeho zápornou činností poznamenána. Jsou mezi námi bohužel takoví jedinci, kteří koeficientem své inteligence tento velký nešvar dokazují. Ve středověku to řešili pranýřem a co na to máme dnes v novověku?
Příroda byla kolem daleko větší a čistší než dnes. Ještě sice je! Ale ty zbytky které nám zůstaly bychom měli úpěnlivě chránit. Neničme vědomě ty krásné ostrůvky, které podléhají čím dál tím víc lidské bezohlednosti a lhostejnosti a jsou stále menší a menší...
Jiří Šoupal, Praha/Mukařov
  
Zapojte se do DISKUSE - ZDE ..^
Související články:
| 
