Slunko
Mukařov-skoMukařov, Srbín, ŽernovkaMukařov, Srbín, Žernovka
Občanské sdružení pro Mukařov, Srbín a ŽernovkuObčanské sdružení pro Mukařov, Srbín a Žernovku
MukařovSrbínŽernovkaŽernovkaKostel

Články ..^

Férový sportovec i soused
cyklista Jan Veselý – osobnost Mukařov-ska

4. června 2007, Vlastimil Zima

Jan Veselý„To je celý on. I na vrátka si dá jedničku, dvojku a trojku,“ usmál se kdysi u domu Jana Veselého jeho sportovní soupeř, když mu přijel blahopřát k sedmdesátinám. „Když nevyhrál, byl druhý, přinejhorším třetí, my mu nestačili.“

V Mukařově měl Jan Veselý, zasloužilý mistr sportu, nositel titulu Cyklista století, sportovec s velkým srdcem a veselýma očima, nejdříve chatu, později pak dům s číslem 123. V únoru 2003 jsme se s ním naposledy rozloučili ve strašnickém krematoriu. Za všechny sportovní kamarády, chataře a za rytíře fair play mu dal sbohem Petr Haničinec úryvkem z povídky Oty Pavla a slovy: „Na shledanou, naše sluníčko.“

Jan Veselý začínal s cyklistikou jako pekařský učeň. S nůší na zádech ve všedních dnech rozvážel pečivo a v neděli jezdil na stejném kole závody. Tehdy začal vítězit, porážet v čestném zápolení spoustu soupeřů. O jeho úspěších svědčily trofeje. Později, když se stal obětí křivdy, je povětšinou rozdal, třeba jako ceny pro mládežnické cyklistické soutěže. Pomalu ale jistě vyprazdňoval police regálu. Vítězství, úspěch, sláva za cyklistickou dřinu, ale ani hluboká křivda, v něm nedokázaly zastínit smysl pro rovné zápolení, fair play, pro kamarádství a přátelství, které prosazoval nejen na sportovním poli. Každé setkání s ním bylo srdečné, on se i na obyčejné lidi usmíval.

Já Jana Veselého poprvé vlastně vyhledal záměrně. Poprvé jsem za ním jel jako za vrátným, do holešovické vrátnice Geoindustrie. Tam pracoval. V roce 1990 jsme totiž s kroužkem odborníků diskutovali o založení organizace na pomoc obětem trestné činnosti. Řešili jsme také, které z osobností politického a veřejného života požádat o podporu našeho úsilí. Nakonec jsme oslovili jediného známého člověka - Jana Veselého. Stal se signatářem stanov sdružení Bílý kruh bezpečí. Nechal si vysvětlovat, jak chceme vlastně pomáhat.

Přestože se v řadě diskuzí jednalo o záležitosti Janu Veselému takřka neznámé, vždy se zajímal, co vlastně naše práce přinese obětem a svědkům trestných činů. Obyčejným lidem, kteří se dostanou do soukolí policie, soudů a advokátů a nenajdou v něm spravedlnost, lidskou pomoc ani podporu. Zaujal už vřelým vystoupením při první tiskové konferenci nového sdružení. Později, když jsme si připomínali jubileum vzniku naší organizace, byl u toho. Z jeho rukou dostávali květiny a přijímali poděkování lidé, kteří pomohli obětem. Vždy si udělal čas pro důležitou věc. Byl dokonalým společníkem a okouzlujícím řečníkem.

Na Jana Veselého vzpomínám také jako na chataře a zahrádkáře, který velmi starostlivě a s láskou, spolu se svou paní, „velkou“ Evou, pečoval o zahradu. Jako kutil dokázal zvládnout vlastníma rukama snad všechny práce kolem domu. Jeho preciznost byla vidět na každém kousku zahrady, na ošetřených stromech, keřích a růžích, při pohledu z terasy, na které jsme sedávali obklopeni úrodou.

I když v posledních letech stále častěji cítil únavu a bolesti v zádech, neváhal přiložit ruku k dílu při pracích v obci. V roce 2002, v psím listopadovém počasí, pokládal spolu se sousedy z ulice těžké betonové obrubníky, aby společně obnovili chodníky po položení plynovodu. Každé setkání s ním bylo milé, každé z nich prozářil svým úsměvem. Moc tady chybí.

 
Vlastimil Zima
Srbín
 

 B
Zapojte se do DISKUSE - ZDE ..^
 
 

B

Související články a dokumenty:


 

 
 počítadlo M u k a ř o v - s k o   2005-9 (c)   -   mukarov-sko@volny.cz